Taraneh Maatsimela
Ramon

Jméno: Taraneh Maatsimela                                Věk: 20 let                                                       Postavení: neurčeno                                         Chyba: Přílišná ostražitost a nedůvěra            Výška: 164 cm                                                       Krevní skupina: B -

Zajímavosti:

  • alergie na pyl a grepy
  • má zbrojní pas, ale vlastní zbraň zatím nemá

Schopnosti:

  • Obscurion - základní
  • Telekinesion - za sepsání minulosti

Povaha:

Taraneh je neohrožená, ale ochotná pomáhat. Je velice přísná a občas by se dalo říct, že až přehnaně trvá na dodržování pravidel, a při jejich nedodržování reaguje občas až přehnaně agresivně. Zároveň ale nesnáší, když se i jí samotné stane, že nechtíc nějaké to pravidlo poruší. Navíc nikdy nelže. Není v lhaní nijak dobrá, a když už by měla lhát tak raději neřekne nic nebo naopak řekne přesně to, co si myslí. Nejednou si proto vyslechla, že je až krutě upřímná a získala nejednoho nepřítele. Podle ní by každý měl vědět jaké o dané osobě či situaci má mínění, i když to dost často nijak dobré mínění nebývá. Jen málo kdo se jí zalíbí na první pohled dost na to, aby se k němu nechovala chladně a odtažitě. Občas, především při přílišné únavě se nechá touhle únavou ovlivnit a má i náladu ostatní schválně štvát a provokovat, jinak řečeno - hrát si, ale na tohle ovlivňování si dává pozor, jelikož se jí absolutně nelíbí, do jakých situací jí to pak často přivádí.

Nebojí se smrti a tak je schopná ve vyhrocených situacích zacházet i do extrémů. Dalo by se říct, že Taraneh tak trochu nebezpečí a adrenalin vlastně vyhledává. Skutečný strach jí nahání jedna jediná věc a to odmítnutí. Nevadí jí samota a nepotřebuje ani, aby jí měli ostatní nějak přehnaně rádi, ale když už se rozhodně někoho k sobě pustit blíž a poznat její milejší stránky osobnosti bojí se, že bude odmítnuta. Proto radši vždy automaticky ke každému, a k těm co se jí líbí ještě více, zaujímá obranný agresivní postoj, aby se tohohle odmítnutí a následného zklamání vyvarovala. Nemá také žádný smysl pro humor. Nechápe vtipy ostatních a sama si z ostatních dělá legraci jen proto, aby je od sebe více odehnala a oni se s ní nechtěli více poznat.Dělá jí poněkud problém ostatním říct něco sama o sobě, jelikož by pak mohli jakoukoliv informaci použít proti ní a ublížit jí. Ve všem co se jí v chování ostatních zdá podezřelé, ať už to je přehnaný zájem, velká přátelskost k její osobě nebo jiná pro ostatní normální věc, hned v tom hledá nějakou lest nebo nebezpečí. Mívá kvůli tomu chuť toho dotyčného hned praštit, jen pro jistotu ale to by nebylo čestné jen tak někoho napadnout takže si to vždy hned raději rozmyslí a raději si tuhle chuť ponechá na dobu, kdy k tomu bude mít důvod, jelikož pak jí za to nemůže aspoň nikdo odsoudit.Velmi se zajímá o vše cenné a hezké. Někdo by jí mohl lehce zkrátka nazvat strakou, ale to není přesné ani pravda protože ona nekrade, jen se o to velice zajímá. Je jedno, ať už to je krásná krajina, šperky či zvíře. Dokáže ocenit cenu dané věci i tvora. Nejednou se jí ale stalo, že to co jí připadalo nádherné, jiný odsoudil jako podivnost, ale to už asi záleží na úhlu pohledu.Taraneh je velmi tvrdohlavý tvor. V pozitivním aspektu se to projevuje jako vytrvalost při sledování nějakého praktického cíle a překonávání překážek. Na to je zvyklá, ví, že bez překážek to prostě nejde nikdy. "Bez práce nejsou koláče" jak se říká. A pokud ve věcech nejsou překážky, je na tom něco špatně, co by se jí mohlo vymstít. Ale v extrémní formě se z toho stává tupá zatvrzelost, zatížený postoj k realitě a úplného odmítání obyčejných myšlenek, jejž by jí mohly zviklat v jejím postoji. Neumí pomyslně vzhlédnout a rozvinout svou fantazii, aby viděla svou pomyslnou brázdu seshora. Raději zatne zuby a táhne dál. I když už jen dělá něco, co jí vůbec nebaví. Musí. Musím, musíš, musíme - taková je její realita. Ke stejné melancholické neradosti někdy nutí ostatní, protože vše vidí jen ze svého úhlu pohledu. Z toho také vyplývá, že je velký dříč, dokáže vytrvale snášet zátěž a utrpení a nebude si nijak stěžovat. Občas by to ale chtělo dávat si větší pozor, aby se to nakonec pořádně nevymstilo ať už jí nebo jejímu okolí.Co se jí a mužské části populace na světě týče, není k nim zrovna příznivě nakloněna. K těm se chová ještě více odmítavě než k jiným dívkám. Připadají jí totiž příliš dominantní a majetničtí a ona nehodlá být ničím majetkem. Ještě by se jí rozhodli prodat ne? Mají navíc nutkání jí hned brát za slabou, neschopnou a nenechají jí nic udělat po jejím, což jí také není moc po chuti. To ale neznamená, že si ráda nějakého toho hezkého kluka neprohlédne. Na žádné vztahy ani flirt s nimi jí ale nijak neužije. Na tohle si v jejím případě mohou nechat zajít chuť. To by se musel najít někdo opravdu hodně zvláštní, aby jí získal. Pokud by se Taraneh dostala do bližšího vztahu s někým, byla by věrná a oddaná až za hrob. V tomhle se na ní můžete ve všem spolehnout. Dokonce, i když by jí už tento svazek nepřinášel žádné citové uspokojení, tak by v něm po formální stránce setrvávala, neboť by ctila tento závazek. Tento vztah by musel ukončit jedině ten druhý, jinak by se Taraneh nezbavil. Stejně tak je však věrná, když někoho zavrhne do své nemilosti a do smrti jej nenávidí. Pro její uraženou ženskou pýchu neplatí žádná promlčecí lhůta.

Minulost:

Snad každá minulost jakékoliv člověka či zvířete začíná narozením. Původ Taraneh je z Íranu, kde se narodila a dle všeho žila její matka, ovšem ta zemřela při porodu, a jelikož otec byl neznámý, dostala se do dětského domova. Co si budeme namlouvat. Život v dětském domově není žádný med pro nikoho, natož když v něm vyrůstáte od miminka. K Tařině štěstí tam ale nebyla déle než tři roky, jelikož to si jí rozhodl adoptovat pár z Kanady a po vleklém papírování si jí taky do Kanady odvezli a zahrnuli řádnou láskou a péčí v jejím novém domově v Calgary. Její nový otec Tegan byl věčně někde na cestách kvůli obchodům firmy kde pracoval, takže se s ním nikdy moc nevídala a žádný výrazný vztah si k němu nikdy nevytvořila. Zato svou matku Dominique prostě nemohla nezbožňovat. Vždy od ní dostala vše, čeho se jí zachtělo. Dostávala nejlepší oblečení, nejlepší hračky a už ve svých pěti letech dokonce i živé štěně jako mazlíčka. To štěně konkrétně dostala přibližně v době, kdy si své mámě postěžovala, že se jí zdál sen o tom, že právě její drahá matka zemře a že se bojí. Taraneh normálně moc snů neměla, nebo si na ně normálně nijak výrazně nepamatovala, co by taky člověk chtěl od dítka předškolního věku, ovšem tohle jí v myšlenkách strašilo ještě několik dní potom. Bohužel její sen o smrti nebyl pouhým snem ale vidinou budoucnosti. Přesně dva týdny od doby kdy se jí tento sen zdál, její matka zemřela při autonehodě. Jela zrovna pro Taru do školky, když jí před auto vběhl toulavý pes, kterému se chtěla vyhnout a narazila do jiného auta. Pro jejího otce bylo ale nejděsivější, že Tara byla po tomhle oznámení naprosto klidná a s drobným úsměvem zatím co hladila Silvera, mu řekla jedinou větu - "Já jí říkala, že umře, ale nebrala mě vážně."

Na pohřbu nevlastní matky neuronila ani slzu, jelikož byla s její smrtí dle psychologa, ke kterému jí otec vzal s matčinou smrtí smířená už před tou nehodou. Bylo to pro něj něco nepochopitelného a osobně chtěl mít s malou Taraneh už jen co nejméně společného proto jí sehnal dobrou vychovatelku a chůvu aby se mohl dál věnovat své práci. Taraneh byla už jako malinká ovšem velmi krotké a poslušné dítko. Nedělala ani jedné z žen, které o ni pečovaly nijak velké problémy. Jakmile nastoupila do školy tak se i celkem dobře učila, až na ty občas znepokojivé sny o svých spolužácích, se kterými se svěřovala pouze chůvě, jelikož vychovatelce zase až tak nevěřila. Ta se z ní totiž snažila udělat mladou dámu vhodnou uvedení do společnosti tak jako za starých časů. Celkově byla dost staromódní a už proto jí Tara neměla zrovna v lásce. Chůva naopak byla zvláštní žena, která věřila, že někteří lidé mají zvláštní šestý smysl, a její sny nebrala na lehkou váhu. Vraťme se ale ke spolužákům. Mezi nimi neměl žádné přátele, protože čím blíže k někomu z nich měla, tím častěji se o onom spolužákovi zdály ty divné sny, a co bylo horší - tím častěji se plnily. Navíc pokud se snažila spolužáky před nehodami varovat, tím byla považovaná za divnější, a i sami spolužáci se od ní distancovali. Vlivem tohohle se z poslušné hodné holčičky začala stávat samotářka a ve vyšších třídách i mrzoutka. Někde v jedenácti se dokonce přestala snažit být nějak přátelská k ostatním. Jednoduše začala zaujímat ten postoj, ke kterému jí ostatní donutili - začala od sebe instinktivně i sama odhánět všechny co kde potkala, jen aby jí neublížili nebo ona neměla sny o tom, jak se jim něco stává.K Taraneh se dostavila puberta a její samotářské a mrzuté já se začalo jen více projevovat. Ta hodná poslušná malá holčička se začala stávat po vzoru nevlastního otce emočně chladnou a přísnou. Její otec si někdy až přehnaně trval na tom, aby byly jeho příkazy plněny co nejpřesněji a aby se přesně dodržovala pravidla, jenž v domě nastavil po Tařiných pár problémech ve škole. Jakých problémů? Taraneh se jednoduše poprala s jednou namyšlenou holčinou s vyšší třídy za to, že si z ní dělala srandu při jejích prvních nevydařených pokusech o malování se. Tara nikdy nebyla agresivní či tak, ale tohle jí prostě zvláštním způsobem naštvalo, a když si ta holčina nechtěla dát pokoj tak jí praštila. Ani po tom co se uklidnila a byla zavolána k řediteli, nechápala a nemohla pořádně vysvětlit, proč tu holku praštila, když nikdy tak agresivní nebyla. Školní poradkyně, či psycholožka chcete-li, to po diskuzi s ní vysvětlila velmi jednoduše - Tara nemá dost pozornosti svého otce a snaží se si pozornost vynutit. Tara by se jí nejradši za to vysmála do obličeje, jelikož si neměla nikdy potřebu pozornost vynucovat, bylo jí dobře, když byla sama a měla svůj svatý klid. Po tom incidentu si ale její otec v práci vyřídil, že potřebuje více času trávit doma, a jednoduše si začal na Taru více dohlížet a nastavil v domě přísná pravidla. Tara začala svého otce jako následek jeho rozhodnutí nesnášet, ale zároveň si ho vzala jako takový svůj vzor. Byl totiž na rozdíl od ní v každé situaci chladně klidný, nenechal se vyprovokovat k hádkám, o které se Tara mnohdy při večeřích snažila. Dokonce byl klidný, i když nějaké to domácí pravidlo porušila. Jednoduše jí uložil trest, a pokud neplnila trest tak jak měla tak byla potrestaná přísněji, nebo naopak si jí přestal celkově všímat, což byl pro její touhu hádat se s ním i o pitomostech prostě to nejhorší co mohl udělat. Jak stále více rostla a dospívala tak se neměnila jen vzhledem a přístupem k ostatním ani pouze povahou. Čím dál zřetelněji se u ní projevovala i schopnost, se kterou se narodila, a která v ní v onom období mezi čtrnáctým a patnáctým rokem života začala nabírat na své síle. Ani ona ani její otec si nemohli nevšimnout, že pokaždé, když vešla někam do místnosti tak byla najednou větší tma, i když byly zapnuty všechny lampy. Stejně tak si nemohli nevšimnout, že se Tara stává spíše sovou než skřivanem. Čím dál více do školy zaspávala, dokonce pospávala i v hodinách zatím co v noci se jí spát nedařilo, ani když si vzala prášek. Prostě měla najednou pocit, že je až příliš plná nevyčerpané energie. Někdy dokonce mívala i pocit, že jí pobyt na světle vyčerpává a vyloženě ničí. Při světle zářivek v pokoji jí často velmi krutě bolela hlava, a nepřestalo to, dokud v pokoji prostě nezhasnula. Přes den dokonce mívala v pokoji zatažené závěsy, aby tam měla větší tmu. Otec si o ní v tu dobu začal vyloženě dělat starosti, jestli nemá onu divnou alergii na světlo jak si kdesik četl, ale to se nepotvrdilo. Dokonce mu otec nepotvrdil ani žádnou jinou potíž, jíž by jeho dcera mohla trpět, pokud nepočítáme alergií na pyl. Prostě se musel smířit s tím, že některé dny své dceři musel omlouvat a tolerovat, že se válí v posteli, jelikož jí ze světla není absolutně vůbec dobra, a i do jídla jí s chůvou a vychovatelnou mnohdy musel nutit, jinak by prostě celý den jednoduše měla zabitý spánkem, kterým se snažila uniknout z otěží té divné bolesti, jež cítila v každém nervu a přitom nikde. Byl to pocit, jako vždy se nějaké skryté zvíře snaží utrhnout ze řetězu, jímž je spoutaný a nedaří se mu to. Tara totiž nehodlala nic z toho, co se skrývalo v ní samotné z toho pomyslného řetězu postit.Nějakým zázrakem se jí podařilo to divné období, kdy byla tak citlivá na světlo přežít a pomalu jí táhlo na šestnácté narozeniny. Mnozí by si řekli, že sladkých šestnáct ale Tara určitě ne. Ta už v tomto věku otce přiváděla k šílenství, jelikož se rozhodla jít na bezpečnostně právní akademii, což nebyla zrovna škola, kde by svou dceru chtěl vidět, i když jí neměl zrovna v lásce. Který otec by totiž chtěl vědět, že se jeho dcera učí dokonce ve škole střílet z pistole. Aby si také vytvořila lepší fyzičku, začala pravidelně každý večer a ráno se Silverem běhávat. Sice už z něj byl starý pes ale stále plný energie a nikam do psího nebíčka se mu odcházet nechtělo. Tara se tam ale cítila jako ryba ve vodě. Výuka sice byla náročná už kvůli všem těm zákonům, co se musela naučit či kvůli náročné tělesné výchově. Sotva druhý rok kolem svých sedmnáctých narozenin ovšem začala mít poněkud toulavé nohy. Začalo se jí chtít cestovat a poznávat svět. Opustit otce i město kde vyrůstala. Jen silou vůle se ovšem donutila tuhle touhu potlačit a v klidu si dokončit školu. Nutno podotknout s těmi nejlepšími výsledky jaké dokázala dle svých možností mít, vzhledem k tomu že se stále objevovaly nějaké dny, kdy byla prostě raději zavřená v pokoji s dokonalou absencí světla. Týden po dokončení školy se ale okamžitě sbalila a vyrazila na cesty kolem světa. Začala v různých městech Kanady, kde strávila různou dobu, podle toho kolik míst se rozhodla navštívit či podle toho kde si zrovna našla příležitostnou práci, aby si přivydělala. Chtěla být prostě samostatnější a nevolat svému otci aby jí na její cesty nějak přispíval. Měla tak možnost vyzkoušet si různé krátkodobé práce od barmanky a servírky až po jednu vzácnou příležitost, kdy se stala modelkou pro fotky mladého fotografa, jenž fotil fotografie pro galerii umění, kde měla být výstava fotografií. Její toulavé nohy jí po roce zavedly až do Skalistých hor, tedy hodně blízko zpátky jejímu domovu, ovšem domů rozhodně nemířila. Místo toho její pozornost a zájem upoutalo městečko, o kterém by přísahala, že tam nikdy nebylo a konkrétně institut, jenž se v něm nacházel.

Majetek postavy: