Axel Smile Joke

Sarah

Jméno: Axel Smile Joke                                      

Věk: 26 let                                     Postavení: Průvodce                                        Chyba: Kleptomanství                                         Výška: 190 cm                                                   Krevní skupina: 0 -

Zajímavosti:

  • tetování co má po celé horní polovině těla jsou jím vymyšlené symboly pro lidské slabosti
  • má na kotnících jizvy po poutech

  • pořád si schovává staré vydání Havrana, které četl ten den, když mu zemřel bratr

  • má schovanou fotku otce s matkou a fotku tety a strýce, to jediné mu po příbuzných zbylo, když nepočítáme peníze

Schopnosti:

  • Draakion - základní
  • Darkvision - za sepsání minulosti

Povaha:

Chladně vypadající muž, který na vás působí až nebezpečně. Vaše oči se opravdu nepletou, od tohoto stvoření ruce pryč. Kdybyste Axela nazvali obyčejným člověkem, lhali byste hned dvakrát. Axel není obyčejný a rozhodně není prachmizerný človíček s mozkem velikosti červa. Podle jeho teorie jsou všichni lidé zaslepení a nechají si ujít podstatu věcí, které jsou větší než oni sami. Nazvat ho člověk, znamená jeho hrdou až sebestřednou osobu urazit.
Jako malý byl úplně jiný, než jaký je teď. Ve svém brzkém věku jeho magická podstata nešla poznat a tipovali byste ho na obyčejné dítě, které je na svůj věk nadprůměrně inteligentní. To se vše změnilo přítomností smrti, protože tahle nejedna zkušenost Axela změnila možná i nadobro. Něco se v něm zlomilo a díru po ztrátě zalepila zloba a jiná osobnost. Ano, Ax je doopravdy schizofrenik, i když tak nevypadá. Příkladem jeho pološílenství jsou hlasy v hlavě, jež nikdy neumlknou a někdy až halucinace. Jeho schizofrenické já je mnohem sadističtější a nevyzpytatelnější než on sám, rád své mírnější polovině našeptává zlé věci, jen aby ho vyprovokoval. Axel dokáže naráz milovat a nenávidět a je jen na vás, jak na něj zapůsobíte a jakou část svého rozpolceného já vám ukáže. Bude se k vám chovat podle sympatií, postavení, pohlaví a hlavně podle nálady a vztahu k vám.
Pro něj autorita nic neznamená, ale rozhodně to nedá na sobě znát. Kvůli vlastnímu úspěchu dodržuje pravidla a poslouchá na slovo. Určitě by se nedal přiřadit k ovečce, která bezhlavě následuje svoje stádo a pastýře. Na věc má vždy svůj vlastní názor a nebojí se ho dát najevo. V tomto ohledu bývá hádavý a nechá se lehce vyprovokovat až k zuřivé rvačce. Když má špatnou náladu nebo ho něco bolí, bývá protivný a rád někoho pošťuchuje či provokuje. Nerad ustupuje, už jen z principu, ale částečně za to může tvrdohlavost. Slova poražený, ústup či poddajnost nemá ve slovníku.

Axelův seznam nepřátel je hojný. Už jen proto, že stát se jeho sokem je v podstatě lehké. Abyste se na jeho seznam zapsali, stačí křivé slovo, nebezpečný pohyb nebo v tom nejhorším případě, ublížit jeho příteli či svěřenci. K tomu se váže jeho další vlastnost s názvem ochranářství. Axel na své přátele nedá dopustit, kdo by jim zkřivil jen vlásek, potýkal by se s jeho hněvem. V tu chvíli by mu bylo úplně jedno, jestli jste sám vládce světa, nebo bezvýznamný nováček v institutu. Jeho vztek je nezastavitelný, dokáže ho zkrotit teprve, až někomu ublíží. Vše zlé si pamatuje moc dobře. Možná se pomstí hned, ale tak to nekončí, svoji pomstu bude dávkovat pomalu a nakonec dodá smrtonosný konec, který všemi otřese.

Zatím zde byly ve větším množství vyzdvihnuty Axelovi nedostatky. Inu je pravda, že moc kladných vlastností nemá. Krom ochranářství by se dala započítat také věrnost. Tento Garyos je věrný až za hrob a to doslova. Za své nejbližší by bez zaváhání položil život, i když se to jeho druhému já zrovna dvakrát nelíbí. Když má někoho doopravdy rád, nebo mu přijde zranitelný a chce ho chránit, následuje ho na každém kroku, i přes protesty dotyčného.

Jeho velkým koníčkem jsou knihy a umění, které u něj zapínají nečekanou něžnost. Rád se pozastavuje nad krásou malby či sochy, i když mistrovské dílo pozoruje spíše tajně, protože za tuto ''slabou'' stránku se stydí. Miluje čtení, ať to je fantasy nebo nějaká vědecká kniha, proto ho často můžete zahlédnout v knihovně. Tento muž má obzvláště slabost pro všechny zvířata. Lidi nesnáší, ale zvířeti by neublížil nikdy, tedy pokud by to nebylo nutné. Přítomnost zvířat snáší padesátkrát lépe než přítomnost lidí.

Minulost:

Byla krutá zima. Tak mrazivá, jakou si ještě nikdo nepamatoval a v horách, kde sídlil institut, to šlo znát i v jeho studených spletitých chodbách. Tato zima oslabila všechny a všechno. Kvůli tomu v jednom pokoji ležela na zádech mrtvá žena, která nepřežila porod vlastního syna, jež ani nedutal, jako by vycítil, že nechtěně zabil svou matku. Nebyl sám, kdo to tak cítil. I jeho o šest let starší bratr Maxmilián mu dával za vinu smrt jejich matky a svého novorozeného bratra začal ihned, jak ho spatřil, nenávidět. Protože matka zemřela a otec už dávno vzal do zaječích, nezbývalo než oba sourozence předat do péče matčiny sestry a jeho manžela. Výchova tety a strýce byla láskyplná a proto si k nim malý Axel hned našel cestu. To se nedalo říci o jeho bratrovi, který tetu se strýcem i Axela samotného nesnášel a snažil se jim co nejvíce znepříjemňovat život. Pod dohledem příbuzných se nebál Axel otevřít světu a choval se jako obyčejné nezdravě zvědavé dítě. Nejednou ho jeho zvídavý nos zavedl spolu s podlostí jeho bratra do potíží. I když velkou vinu na tom také hrálo, že rád kradl věci. Nedělal to pro adrenalin, ani protože se mu ty věci líbily, prostě ho to k nim táhlo. Když ho někdo chytil, řekl jen: "Já tu věc chci více než on. Je nefér, že ji nemůžu mít." Prostě už od mala byl magnet na potíže.

Roky ubíhaly. Axelův život zaběhl do rutinových kolejí. Žádné zajímavé zvraty ani nějaké události, které by ho více poznamenali krom toho, že svému bratrovi začal oplácet nenávist stejnou vahou a své vzdálenější příbuzné si velice oblíbil. Čím dál častěji se zavíral v pokoji a četl knihy, a když nečetl tak chodil do stájí. Začal se stávat více samotářským, což se mělo ještě vygradovat toho osudného dne. Axelovi bylo čtrnáct let. Zrovna seděl venku v lese a četl si Havrana od Poea, když se za ním zjevil Max a pak se spustila klasická hádka s urážkami. Toto by nebylo tolik neobvyklé, kdyby Maxmilián nevytáhl nůž a nezaútočil na svého mladšího bratra. V Axelovi se vzedmula vlna hněvu, strachu a žáru. Poprvé v jeho životě o sobě dala znát magie, aby zachránila svého majitele. Vše se stalo tak rychle. V jednu chvíli malý chlapec klečel na zemi s knížkou na hrudi a v druhé kolem něj byl vypálený kruh v trávě. Pouze hromádka popela zbyla po útočníkovi. Po jeho bratrovi. Další události se událi v rychlém sletu a Axel si je pamatuje zkresleně. Útržky utěšování, obrazy bez zvuku, rychle míjející obrazce. Jediné co vnímal, byl oheň svíjející se v něm, jenž se přiživoval na jeho psychickém zdraví. Axelovi trvalo dva týdny, než vyšel ze svého pokoje a byl schopný mluvit. Jeho psychika se začala opět slepovat, ale byly kousky, které se ztratily už navždy.

Uteklo dalších pět let, během kterých se z Axela stal protivný a mrzutý člověk, co se cítí osamělý. Svůj oheň se už naučil ovládat, ale ani to nezmírňovalo jeho ledovou averzi vůči ostatním. Jeho ještě více nepřátelské chování neušlo tetě, která si u vedoucího institutu vyžebrala pro Axe post průvodce s nadějí, že si najde její synovec nové přátele a nebude trávit svůj veškerý čas sám. Doopravdy si Axel někoho našel. Jeho pozornost totiž uchvátila tmavovláska Manon, jež si ho dokonale obtočila kolem prstu díky svému šarmu, jemuž nemohl odolat. Miloval její divokost a nespoutanost. Po hodně dlouhé době se opět začal smát a byl šťastný. Manon byl jediný člověk v jeho věku, kterého si pustil k tělu a to doslova. Zdálo se, že jeho špatná nálada je pryč, to by si však musel přestat dělat další a další nepřátele. Na jeho seznamu byli i lidé, co mu nic neudělali nebo se s ním dokonce snažili skamarádit, jako například Crispin, jehož Axel nesnášel a vyhýbal se mu.

Axelovi už bylo dvacet let. Díky Manon se z něj vyvinul přívětivější jedinec, jenž se dokázal radovat ze života. Jeho idylka neměla trvat dlouho. Už byl dost zkušený, aby ho posílali na mise a ta jedna pro něj byla osudová. Měla to být pro Axela další jednoduchá mise. Jen zničit rebely v jiné dimenzi, zachránit civily a pak se vrátit zpět. Šel tam dokonce s ostřílenými lidmi, jako byli jeho teta se strýcem a pár vysoce nadaných osob. Prostě nebylo pochyb, že akce bude úspěšná bez ztrát. Vše šlo do háje v moment, když se všech pět ocitlo v pasti. Místnost, ve které se ocitali a ze které měli zahájit misi, potemněla. Stíny se protáhly a před skupinkou se vynořili temní démoni. Bylo jich tak mnoho. Pětice neměla šanci uniknout. Všech pět bylo násilně pověšeno za nohy a pak dále jeden po druhém měli být umučeni tak, aby se ti ostatní museli dívat. Následné hodiny odeznívali s křikem a pláčem ostatních, zatímco Axel čekal, až na něj přijde řada. Nejhorší pro něj jednoznačně bylo umučení tety se strýcem, které až do smrti neměl zapomenout. Už nikdo nezbýval, kdo by ho zachránil a pouta mu znemožňovala použití magie. Nebylo kudy nebo jak utéct. Byl vyčerpaný, zbitý a otřesený. Jeho nakřápnutá psychika se dočista rozdrolila, a aby se totálně nezhroutil, vyplnil tu díru hlas. Hlas, jenž řval touhou po pomstě. Démoni udělali zásadní chybu. Jak byli opilý svým vítězstvím, pustili posledního Axela z pout a to bylo jejich poslední selhání. Nad tělem jejich zajatce převzal kontrolu někdo jiný. Všechen smutek, hrůza, frustrace a bolest doslova i do písmene vybuchly. To bylo poprvé i naposled, co Axel dopustil, aby nad sebou ztratil kontrolu. Po takové zátěži padl do bezvědomí.

Probudil se v institutu. Jeho tělo se už částečně zahojilo, i když jizvy na kotnících mu měli zůstat, aby mu připomínaly jeho selhání. Avšak duševno bylo pořád porušené. Pořád tam byl ten hlas, o kterém nikomu neřekl. Těch několik dní, co ho propustili z ošetřovny, fungoval spíše automaticky. Nemohl si přiznat, že jeho poslední členové rodiny jsou už navždy pryč. Všem se vyhýbal, zvláště Manon, a co nejvíce času trávil sám v lese. Jejich setkání bylo jen otázkou času. A také že ano. Za necelé tři dny si ho jeho přítelkyně odchytila na chodbě. Strhlo se takové divadlo, které institut ještě neviděl. Jelikož byl Axel pořád nevyrovnaný a nechtěl nic vysvětlovat, tak začal na Manon křičet, že ničemu nerozumí. Manon, jež se automaticky při hádce stavěla do obranné pozice, začala také křičet. Došlo i na vyčítání úplně malicherných zlozvyků a nakonec padla i facka ze strany "něžnějšího" pohlaví. To byla pro Axela poslední kapka. Sbalil si minimum věcí s sebou a zmizel z institutu.

Šest let se toulal po světě s cílem sesbírat a slepit kousíčky sebe, které byly tak násilně rozdrceny. Cestoval všude možně, aby získal co nejvíce zážitků, věcí, nových vzpomínek a nemusel si připomínat, čím prošel. V té době si nechal zhotovit tetování, každý znak v jiné zemi. Teprve nedávno když byly všechny symboly dokončeny, se rozhodl vrátit zpět a čelit své minulosti, protože nechtěl, aby jeho příbuzní zemřeli zbytečně. Oni věřili, že dělají správnou věc, když zachraňují vlastní svět a Axel se rozhodl věřit jim.

RPG - AILOS | 2015 - 2017
Vytvořeno službou Webnode
Vytvořte si webové stránky zdarma! Tento web je vytvořený pomocí Webnode. Vytvořte si vlastní stránky zdarma ještě dnes! Vytvořit stránky